Koně a šohaji, co se o nich v moravských lidových písničkách tak často zpívá, patřili odjakživa k
sobě. Pracovali spolu i bojovali, cválali spolu za smutkem i za radostí, bývali chloubou selských
domů i nedostižným snem nemajetných. Kdyby nebylo koní, ubylo by písniček. Těch koní, kteří jsou
zrozeni k lásce a službě člověku. Písničky o koních v podání Jožky Černého si osedlají vaše srdce i
duši. Ale proč ne, některé pěkné věci někdy mohou býti i naopak.

1. Můj koníčku ryzovraný
2. Čí že sú to koně
3. Husári jedú
4. U muziky su já chlap
5. Zařehtali koně
6. Vyletěla laštověnka
7. Až pojedu orat
8. Kdo to henkaj jede
9. Košulenka tenká
10. A já mám koníčka vraného
11. Okolo Trnavy
12. Koníčkovy podkovy
13. Šohaju, šohaju
14. Jede šohaj z Vídňa
15. Za Lanžhotem v poli
16. U Lanžhota na dolině
17. Ej, rychtárové koně
18. Cože to šupoce